Ostrovský skatepark: historie na U-rampě

Ač nepatřím k pravidelným čtenářům dvoustránkových Ostrovských novin, v jejich posledním vydání mě jako mladého člověka zaujal článek kolegy zastupitele Palivce (ODS), který se zpovídá ze své skepse ohledně realizace projektu skateparku, především ve vztahu k jeho ekonomičnosti a využitelnosti. Jako studenta politologie je pro mě vždy fascinující sledovat situaci, při níž se tématem politických disputací stane téma, jež očividně významně neformuje diskurz veřejného života. Avšak právě na něm dochází k profilování jednotlivých osobností a jejich pohledů, nadneseně řečeno vizí. Z daného tématu se tak stává významné politikum, je tedy nevinnou obětí mocenské hry. Obávám se, že v této nezáviděníhodné pozici se v současnosti ocitl již zmiňovaný skatepark.

iDnes.cz

Příčinou tohoto stavu může být i fakt, že lidé zabývající se tímto neolympijským sportem (ale i řadou příbuzných, viz inline brusle, BMX a trialová kola apod.) si často vytváří svoji vlastní značně specifickou subkulturu. Ta se vyznačuje krom panem kolegou zmíněného "prkénka na kolech" i vlastním stylem, jazykem, oblečením, hudbou a protože se převážně jedná o skupiny teenagerů nebo mladých lidí obecně, tak i určitou "neúctou" k tradičním autoritám. Je však potřeba zdůraznit, že není kontrakulturou, tedy skupinou, která by se stávající společenský řád snažila nějak podkopat nebo ničit! A přestože v naší zemi je tato subkultura ještě stále vnímána jako poměrně okrajová, v západoevropských zemích a hlavně za "velkou louží" se jedná o nedílnou součást společnosti, sport který je uznáván a i veřejnými orgány podporován jako smysluplné vyžití mládeže a co je pro mnohé zřejmě novinkou − i způsobem získávání finančních prostředků a prestiže pro jednotlivá města. Například Kanada, země javorového sirupu, je vyhlášena svými středisky pro downhillovou jízdu na kolech a ve Spojených státech, Mekce kapitalismu, se pokud vím, každoročně koná alternativní obří olympiáda těchto sportů nazvaná X-Games, která vždy přiláká tisíce fanoušků přímo na místo a další milióny "přilepí" k televizním obrazovkám.

K mému velkému zklamání však v našem městě tento potenciál alternativních sportů není pochopen. Projekt skateparku je označován za "volnočasovou kratochvíli nepočetné hrstky mladých", který se ekonomicky nevyplatí a je tak mrháním veřejnými penězi. Pominu-li fakt, že zahraniční zkušenost hovoří zcela opačně, musím se vymezit proti tomuto jednorozměrnému hodnocení plánovaných projektů pouze z účetního hlediska nákladů. Považuji za absolutní chybu především v těchto sociálně turbulentních dobách abdikovat na jakoukoli snahu rozvíjet občanskou společnost a podporovat aktivity směřující k osobnímu rozvoji jejích členů, zvláště těch mladých. Jak historie i každodenní realita učí, mívá to dosti katastrofální následky, které nelze redukovat na několik ojedinělých případů osobních lidských tragédií. Z tohoto hlediska se mi tedy jeví jako zcela scestné poměřovat velikost investice s počtem tzv. "skejťáků", zvláště když tato optika zjevně nikdy nebyla použita na tradičnější projekty volnočasového vyžití. Pochybuji totiž, že by pak několik sezónních turnusů do tábora v Manětíně ospravedlňovalo téměř každoroční statisícové výdaje do tohoto rezortu. Naštěstí však vedení města v tomto případě vždy bralo v potaz i jiné než čistě ekonomické aspekty. Zajímavé je, že tato logika se nedočkala naplnění ani v případě drahých megalomanských projektů typu Ostrov-východ, které na rozdíl od skateparku rozhodně diskurz Ostrova jako malého města přesahovaly.

Doufám tedy, že věcné vícerozměrné posouzení ideje ostrovského skateparku zvítězí nad ideologickými cvičeními a tento projekt se po dlouhých letech v příštím roce dočká své realizace. Jistě by si zasloužil, aby přípravná kapitola jeho existence, která připomínala extrémní jízdu na zmíněné U-rampě, skončila.